Dneska je přesně to počasí,

kdy mám chuť si sbalit svůj svetřík do tašky, protože je nesnesitelné vedro, abych následně mohla svého činu litovat, neboť o 200 metrů dál chumelí.
Naštěstí jsem svetr nechala na sobě. A naštěstí jsem měla i čepici (a nákrčník, ale ten jsem nevyužila).
Pár, společně jede na vozíčku za sebou.
Pár, co se vede vedle sebe ruku v ruce.
Sedící hladová holka, co čeká, až ji vyzvedne její princ (to jsem, prosím, já).
Čekám v obchodním centru nad miskou hranolek s tatarkou. A hrají mi Queen, tuhle píseň zrovna neznám, hmmm..
V mém hubnoucí programu jsou mastné, tučné hranolky a tatarka fuj.
Ale dneska bylo běhání a domu to nevydržím.
Takže tak.
Opět jsem si včera četla o mazání pro-ana blogů.
No já nevím, vyjádření jsem blogu napsala, ale pořád toho mám plnou hlavu.
Připadá mi to, jako kdyby vzali člověku jeho deníček a hodili ho do ohně.
Zbytečné a bolavé.
A ještě to nabádání k bonzování, smutné. O to víc je smutnější, kolik lidí bonzovat bude s gustem. Ach lidi, lidi...
Jinak mě zase začalo bavit vaření. Včera jsem kuchtila falešné chilli con carne a chutnalo. A dneska á la ratatouille. Pečené. Mňam.
Tak snad ta váha a míry půjdou dolů...
Mám velikost 38.
Měla i 46 (myslím). Úspěch, že...
No, není.
Měla jsem taky 36 (a 34, jen v té době se psalo taky 36). A já chci pouze 36.
Vidím ty hubené slečny a paní a je mi divně. Všechno jim sluší víc, mají větší a hezčí výběr oblečení a prostě vypadají lépe.
Nemyslím to tak, že to sluší jen hubeným, to ne.
Fandím každé ženě, která je uvnitř krásná a nedělá ze sebe nanynku.
Ale na sebe jsem šílené přísná.
I baculatou slečnu dokážu pochválit a vyzdvihnout, ale sebe? Maximálně tak shodit.
A o to víc nechápu, proč se mnou přítel je.
Kor když sám od sebe řekne, že jsem hezká a že mu hodně líbím. Já, královna přeteklých špeků?
A klukovi, který je nádherný, že by mohl mít 20 dokonalých holek na každém prstu?
Pohádka je to krásná, ale hrozně se toho bojím...
A opět hraje "rozchodová" písnička. Cizinka v tvojí zemi, zpívá ji mimo jiné Xindl.
Ona totiž hrála před koncem bývalého vztahu, vlastně celou tu dobu, než byl konec. A bolelo to. Od té doby ji nerada slyším, protože se bojím, že mi opět přinese konec.
A teď zase Robbie Williams a milovaná písnička přítele...
To jsou mi náhody.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Low Carb a informace od zdrojů

Jako že Chilli Con Carne - vege